pátek 16. září 2016

Třipo střehy VII

Dnes chci vzpomenout na jeden velmi podnětný letní den. Tímto zdravím L., který ho prožil se mnou.

Jeden by řekl, že koupit si v dnešní době obyčejné tričko musí být ta nejjednodušší záležitost na světě. Máme přece nákupní galerie plné obchodů s oblečením. Bohužel, nic není tak vzdáleno pravdě. Do olomoucké Šantovky jsem se vydal s následujícím plánem v hlavě: Chci hezké, solidně ušité tričko z kvalitního a příjemného materiálu a jsem ochotný za něho zaplatit. S touto myšlenkou jsem postupně prolezl celou galerii, abych si na konci musel přiznat selhání. Nabízené zboží bylo (správně může být i více možností):
  1. vyloženě hnusné,
  2. zpracované horkou jehlou,
  3. vyrobené z mizerných látek (odhadovaná gramáž: cca pět mikrogramů na kilometr čtvereční)
Milé oděvní řetězce, nedík!

V Šantovce jsme narazili (Zdroj: wikipedia.org).

Z plánovaného natáčení tanečního klipu v ulicích Přerova bohužel sešlo. Aspoň prozatím. Ke konci srpna jsem totiž shledal, že to pro spoustu jiných povinností už nestihnu dát dohromady, než se pokazí počasí. Snad příští rok. V průběhu léta však byly přípravné práce pro tuto akci na mém "to do listu" stále velmi vysoko. Cestou z Olomouce jsme se proto stavili na jednom z uvažovaných natáčecích míst, abychom obhlédli situaci. Při průjezdu kolem zákazové značky jsem L. instruoval, aby mi v případě kontaktu s orgány státní správy pomohl hrát roli členů nezávislé ekologické organizace monitorující výskyt bzikavky dešťové a její blízké příbuzné bzikavky slepoočky v industriálních brownfields. Poté jsme se v mém sportovním kupé, které jsem pro tuto příležitost povýšil na offroad speciál, vydali do nitra kalových polí přerovských chemických závodů.

Byl to impozantní zážitek! Obecně mám zvláštní uměleckou slabost pro obskurní a hnusné věci s výrazným akcentem na naše industriální dědictví. Přerovská odkaliště, tato oranžová měsíční krajina tvořená sádrovcem zasviněným železnatými sloučeninami, se mi proto musela líbit. Místo pro případné natáčení klipu jsme ale bohužel nevytipovali. Stejně nevím, jestli bych měl to srdce brát na takhle hnusné místo něco tak křehkého jako je B. nebo K., nehledě na všudypřítomné zákazy vstupu.

Máme štěstí, že přerovská technologie je ještě celkem clean. Maminky i kočárky jsou v bezpečí. V Maďarsku to bylo trochu jiné kafe (Zdroj: wikipedia.org).

Jo, a celý ten den jsem řídil bosky. Ze začátku to byl trochu nezvyk, ale nakonec jsem si to vlastně užíval. Je to velmi příjemný pocit hlubšího souznění s pedálovou soustavou. Měli byste to taky zkusit.

Žádné komentáře:

Okomentovat