sobota 28. května 2016

O vůních a smradech

Mám rád vůni kávy. Zejména té čerstvě namleté. Znovu si vždy připomenu, proč jsem ji vlastně někdy ve čtrnácti začal pít. (Obrázek převzat z wikipedia.org.)

Samozřejmě miluji vůni šeříku. A to ji ani nemám spojenou s koncem války jako naši dědové a babičky. (Obrázek: Kapa65 v licenci CC.)

To mi připomíná, že mám rád i vůni jara. Takové ty chladné a vlhké dny, kdy se však už slunce znatelně hlásí o slovo. Tráva se začíná zelenat, na stromech se objevuje nové listí a ptáci zpívají. (Obrázek: Larisa-K v licenci CC.)

Mám však rád i absenci jakýchkoli vůní v mrazivých zimních dnech. Atmosféra čistoty a zdraví. (Obrázek převzat z wikipedia.org.)

Co mám spojeného s létem? Určitě vůni tetelícího se vzduchu nad rozpálenými ocelovými kolejnicemi. Vskutku libá vůně. (Obrázek: Maksim Kholodnitskyy v licenci CC.)

Nebo taky vůni nataveného asfaltu. Tetelící se vzduch included. I tuto vůni můžu. (Obrázek: PIX1861 v licenci CC.)

Teď bych mohl říct, že miluji vůni mandlí, a byla by to pravda. Jsem však chemik, a proto řeknu, že mám rád vůni benzaldehydu. V praxi je to totéž. (Obrázek: ikon v licenci CC.)

Mám rád i vůni acetonu. Připomíná mi to studentská léta a práci v laboratoři kovů a koroze. Hojně jsme ho používali k odmašťování před aplikací povrchové ochrany. Zase bych si čichl. (Obrázek převzat z wikipedia.org.)

 A na závěr: Miluji vůni výfukových plynů starých zážehových motorů. Žádný přímý vstřik, žádný katalyzátor. Prostě starý dobrý karbec a po spálení ve válcích rovnou do atmosféry a k mým čichovým buňkám. (Obrázek převzat z wikipedia.org.)

Žádné komentáře:

Okomentovat