neděle 18. října 2015

Můj výlet do Norska

Od poslední služební cesty, o jejímž průběhu jsem zde (1 2 3) informoval, uplynulo už poměrně hodně vody. Ne, že bych na služebky přestal jezdit. Naopak, v mezičase jsem si stihl střihnout ještě jedno krátké Turecko, dvě Itálie a celou řadu tuzemských. Nějak ale nebyl čas si v klidu sednout a pár řádek napsat. Povinnosti spojené s rekonstrukcí bytu byly příliš vyčerpávající. Nyní je to však už s časem i energií lepší, proto se s vámi podělím o zážitky z mojí prozatím poslední pracovní cesty do Norska.

čtvrtek 1. října 2015

Mým milovaným tanečním partnerkám

Září je měsícem nostalgie. Nevím, čím to je. Snad tím, že po létě, kdy člověk zpravidla užívá život plnými doušky a jede nadoraz, přichází podzimní uklidnění. Neberu to však negativně. Jsem šťastný jako snad nikdy dosud a nejlepší na tom je, že má minulost k tomu patří. Nostalgie mi umožňuje si uvědomit, jak krásný život dosud byl a že mi nedluží ani vindru. Letos, kromě tradiční organizace slučáku gymnázia, se u mě tato emoce projevuje ještě zvýšeným steskem po tanci. Návrat k aktivní kariéře samozřejmě už nepřichází v úvahu. Co mi však brání se zde aspoň vypsat a v myšlenkách vzpomenout na dny, kdy byl pro mě tanec nejdůležitější věcí na světe, a hlavně na holky, slečny a dámy, které pro mě neznamenaly o nic méně?