pátek 23. května 2014

Zázrak moderní technologie: Beton už není třeba kropit

Také si pamatujete ty časy, kdy se domácí kutilové museli po betonáži uchylovat k pravidelnému kropení tvrdnoucí směsi? Činnost to byla veskrze otravná, ale mám pro vás výbornou zprávu. Inženýři z Přerova vyvinuli nový technologický postup, při kterém tento protivný krok odpadá.

V čem tento zázračný postup spočívá? Není to vlastně nic složitého, nejdůležitějším faktorem je počasí. Musíte si zkrátka počkat na ten nejparnější den, kdy slunce září z vymetené oblohy a v okolí rozpálených městských ploch se tetelí vzduch. Poté vezmete zcela obyčejný cement, zcela obyčejné kamenivo, případně písek, zcela obyčejnou vodu a pomocí míchačky vytvoříte homogenní směs obvyklého složení, kterou nalijete do připraveného bednění a zapravíte. Po několika hodinách, kdy beton už nejeví známky tekutosti, bednění odstraníte a tím pro vás práce končí. Sbalíte si fidlátka a můžete jít do hospody na pivo.

Možná si teď řeknete, že to úplně nedává smysl. Obyčejný cement se přece tuhnutím a tvrdnutím smršťuje, takže bez kropení vodou, zvlášť na přímém slunci, musí zákonitě dojít k tvorbě trhlinek, které zásadně ovlivní životnost vyrobené konstrukce. Na vysvětlení se mě neptejte, sám totiž nevím, jaké myšlenkové pochody vedou zhotovitele k aplikaci takového postupu. V praxi je však velmi oblíben a opakovaně používán.

Možná znáte Žižkovu ulici v Přerově, nachází se v klidné čtvrti poblíž Meopty. Je to ulice slepá, ale chodci se z ní mohou skrz pasáž dostat na Třídu Generála Janouška. Úrovňový rozdíl mezi oběma ulicemi překonává šest schodů, orientovaných na západní stranu pasáže. Jsou postaveny z prostého betonu. V minulosti jsem tento průchod používal na svých cestách do školy. Používal jsem ho denně, proto vím, že během těch čtyř let, co jsem gymnázium navštěvoval, se tyto schody opravovaly minimálně dvakrát. Poté, co jsem odešel na vysokou školu do Brna, jsem zde prakticky nebyl, avšak nyní opět bydlím v Přerově, takže mě do těchto míst občas vítr zavane.

Schodiště na Žižkově ulici (Foto: autor)

Včera, jda shodit svoje vlasy do blízkého holičství, se mi při průchodu pasáží naskytla k vidění stará známá scenérie: půlka schodiště obehnaná plotem, nový beton září. Po bližším ohledání zjišťuji, že je suchý jako troud a zaznamenávám těž první trhlinky. Bodejť by ne, slunce svítí jak o život. Pokrčím rameny a jdu dál. V duchu počítám, za posledních deset let (3+n)krát spravováno, to dělá životnost nějaké tři a půl roku. V reálu ale spíš mnohem méně, nevím, kolik oprav mi uniklo. Přemýšlím, máme teď v Přerově celkem nový most. Co myslíte, kdy spadne?

Detail schodiště (Foto: autor)

Žádné komentáře:

Okomentovat