čtvrtek 23. ledna 2014

Jak úspěšně projít pracovním pohovorem

Před nedávnem se mě jeden člověk zeptal, jak jsem v regionu s 10% nezaměstnaností dokázal s minimální praxí docílit téměř tříčtvrtinové úspěšnosti u pracovních pohovorů, takže jsem si nakonec mohl práci vybírat. Shledávám toto téma natolik obecným, že si zaslouží místo na mém blogu.

Pokud si Googlem necháte vyhledat heslo "pracovní pohovor", vyskočí na vás tucty odkazů obsahujících rady, jak se na tuto záležitost připravit a jak se při ní chovat. Články to jsou vesměs dobré, má smysl si je přečíst, avšak všechny jsou de facto stejné. Když si přečtete jeden, druhý vám už zpravidla nic navíc neřekne. Pochopitelně považuji za zbytečné tvořit další text tohoto typu, proto se na následujících řádcích nedovíte nic o tom, jak se obléct a také nic o tom, že je třeba na pohovor dorazit včas. Je to napsané všude a vůbec, sami byste měli vědět, že se montérky a vaťák pro tyto příležitosti příliš nehodí. Pokusím se v krátkosti shrnout moji strategii a vypíchnout věci, které považuji za důležité. Neříkám, že je univerzálně dobrá a že vám stoprocentně zaručí úspěch, berte to spíš jako zkušenosti člověka, který si už tím párkrát prošel.

Ilustrační foto (Autor: Victor1558 v licenci CC)

Nelžete sami sobě

První věcí, kterou je nutné si ujasnit nejlépe už při posílání životopisu, je fakt, jestli o tu práci opravdu stojíte. Samozřejmě chápu, že v dnešní době člověk, aby se uživil, musí ze svých nároků dost často slevit a brát, co je. Nicméně narovinu vám říkám, že pokud danou pozici chápete pouze jako nouzové řešení, budete muset na přípravu investovat mnohem více energie. Budete se do toho muset nutit, odfláknout to však nedoporučuji. Váš protějšek na pohovoru váš nezájem pozná a s úspěchem se pak můžete rozloučit. Je třeba si to přiznat a zařídit se podle toho. Chce to jen trochu disciplíny.

Podstatně jednodušší práce vás čeká v případech, kdy se ucházíte o zaměstnání, po kterém opravdu toužíte. Za takových okolností je celý proces úpravy životopisu, psaní motivačního dopisu a přípravy na pohovor jedna velká, vzrušující záležitost, která vás bude bavit. Riziko podcenění se pak limitně blíží nule.

Připravte se

Řekněme tedy, že máte vyhlédnutou zajímavou práci, poslali jste originální životopis a motivační dopis a byli jste pozváni na pohovor. Co dál? Už tady padlo slovo příprava. Je to důležitá věc. Až vám na pohovoru poteče do bot, bude to právě vaše předchozí příprava, která vás z toho může vysekat. Navíc, připravíte-li se opravdu kvalitně, do bot vám pravděpodobně nepoteče.

Ve výše zmíněných článcích se dočtete, že máte věnovat čas zjišťováním informací o firmě. Mám chuť říct, že je to zbytečné, ale nebyla by to úplně pravda. Když jsem se ucházel o jednu pozici v Přerově, personalista se mě zeptal, co znamená zkratka v názvu firmy. Věděl jsem. Takové věci o výsledku pohovoru samozřejmě nerozhodují, můžete však ve vašem protějšku vyvolat pozitivní emoce a to není málo. Přesto čtení firemního webu dvakrát tam a zpět a biflování nějakých znalostí nedoporučuji, mnohem efektivnější je příprava otázek. Na pohovoru určitě dostanete příležitost se na něco zeptat, v tu chvíli jsem se vždy cítil trošku trapně, když jsem žádné otázky neměl. Mějte je nachystané a ať se týkají konkrétních podrobností o vaší budoucí profesi.

Úzce to souvisí s imho nejdůležitější částí přípravy, a sice důkladnou analýzou požadavků zaměstnavatele vzhledem k vašim schopnostem. Nejde jen o to, mít na každý požadavek nachystány doložitelné znalosti a zkušenosti. V prvé řadě se jedná o zvolení vaší celkové strategie. Na základě požadavků zaměstavatele se musíte rozhodnout, jak se budete prezentovat. Dám příklad. Když jsem se při studiích v Brně hlásil na pozici uklízeče a byl jsem pozván na pracovní pohovor (ano, i na tyto pozice musí člověk tento tyjátr absolvovat), ujasnil jsem si, že můj budoucí zaměstnavatel chce dvě věci, čas a spolehlivost. Je přitom úplně jedno, jak nadějný jsem chemik, kolik za sebou mám konferencí a v kolika projektech jsem zapojený. Prezentoval jsem se tedy jako disciplinovaný člověk s dostatkem volného času (v tom druhém jsem trošku lhal) a práci jsem dostal. Naprosto odlišná situace nastala v momentě, kdy jsem se ucházel o pozici technologa povrchové úpravy v jedné uherskohradišťské galvanizovně. Uvědomil jsem si, že zde bude nutné použít všechny těžké zbraně, vzdělání, diplomovou práci v oboru, praxi v jiné firmě, konference atd. Zkuste se tedy vžít do pozice personalisty a zeptejte se sami sebe, co by vás na vás samých za daných okolností nejvíce zaujalo.

Klíčové slovo - pokora

Nečekali byste to, že? Ale je to tak. Můžete být nadupaní, jak chcete. To, co vám otevře dveře, je pokora a respekt před prací, která vás čeká. Když se budete chovat jako mladí, pespektivní, dynamicky se rozvíjející a namistrovaní frajírci, nečekejte, že na vás bude personalista pohlížet se sympatiemi. 

Všude do vás tlačí, jak máte mít ostré lokty, být sebevědomí a nechtít málo, uvědomte si však, že váš budoucí zaměstnavatel chce především, abyste si vaší práce vážili a byla pro vás inspirativní. Jedině tak ji totiž budete dělat dobře. Dáte-li najevo, že to zvládáte levou zadní, možná vás vezmou, ale moc se jim do toho chtít nebude. Neradím vám, abyste působili uťápnutě. Ona se ostatně pokora a sebevědomí nevylučují, skoro bych naopak řekl, že jdou ruku v ruce. Buďte si vědomi svých kvalit, zároveň však dejte najevo, že se stále máte co učit, že se to chcete učit a že ta práce, kvůli které tady v tuto chvíli sedíte, vás to naučí.

Vrátím se teď k té galvanizovně v Uherském Hradišti. Jak už jsem řekl, byl jsem připravený použít všechno, co mám, a taky jsem to udělal. V průběhu pohovoru jsem byl vyzván, abych něco řekl o svých zkušenostech v oboru. Bez obalu jsem to všechno vysypal. Následovala další otázka: "Domníváte se, že je vaše praxe dostatečná k tomu, abyste vykonával práci technologa povrchové ochrany?" Ne, neodpověděl jsem něco ve smyslu: "Samozřejmě." Ačkoli jsem byl vnitřně přesvědčen, že to zvládnu a dostanu se do toho velmi rychle, odpověděl jsem: "Podívejte se. Já mám v povrchové úpravě už nějaké zkušenosti, věnuji se tomu ve škole a i v předchozím zaměstnání jsem k tomu trošku čichnul. Možná právě proto si však uvědomuji, že tato problematika je natolik široká, že nejde zvládnout za rok nebo dva. Nemyslím si, že jsou moje zkušenosti v tuto chvíli dostatečné. Obor mě ale baví, chci se v něm nadále zlepšovat a jsem přesvědčený o tom, že se v něm budu zlepšovat." Jak si myslíte, že to dopadlo? Na druhý den mi volali, kdy mohu nastoupit.

Žádné komentáře:

Okomentovat