pondělí 28. října 2013

Rok 1938 nás ovlivňuje dosud

Při příležitosti nejvýznamnějšího státního svátku, Dne vzniku Republiky československé, se nemohu ubránit jisté formě smutku nad tím, že jsme se do této chvíle jako národ nedokázali vyrovnat s traumaty 20. století. Každé další volby mě utvrzují v názoru, že je naše společnost nedospělá a navíc si ani nedokážu představit, co by se muselo stát, aby se tento neutěšený stav změnil. V současnosti u nás funguje model "my a oni". Můžeme se podívat do jakékoli internetové diskuze a když říkám jakékoli, myslím tím jakékoli. I v diskuzích pod zdánlivě naprosto nepolitickými články páchne tato stoka. My jsme ti obyčejní lidé, my jsme ti utlačovaní, my jsme ti slušní, my jsme ti okrádaní. Oni jsou ti gauneři, oni jsou ti zloději, oni jsou ti kmotři, oni přivedli republiku na buben. Mezi lidem a politickou reprezentací leží nepřekonatelná propast. Samozřejmě se nechci naší politické scény zastávat, to by mě ve snu nenapadlo. Chci si jen položit otázku. Bylo tomu tak vždy?

středa 23. října 2013

Focení v Konica Přerov

Říkal jsem si, že vzhledem k mému zaměření by bylo vhodné hodit si na web i blog nějaké "lepší fotky". Tak jsem se před nedávnem vydal do fotoateliéru Konica Přerov, abych si ten svůj věčně zamračený ksicht nechal zvěčnit. 

Trošku jsem se bál, že to bude opruz. Očekával jsem, že budu instalován do nějakých šílených pozic, při kterých mi bude tuhnout páteř a také úsměv na rtech. Nic není dále od pravdy. Většinou to bylo na mě, jak se postavím. Paní fotografka pouze tu a tam upravila úhly, abych nevypadal zas tak hrbatě. Nakonec jsem si musel přiznat, že mě to baví a klidně bych si to dal znovu. Chtěl bych tedy touto cestou poděkovat paní Tamaře Šenkyříkové a celému ateliéru za příjemný zážitek a hezké fotky.

A jak to vlastně dopadlo? Pár fotek vám sem hážu.

sobota 19. října 2013

Módní peklo na taneční způsob

Tu a tam se mi stává, že při svém surfování po netu zabrousím na stránky módního pekla. Pro neznalé, jedná se o web, který se zabývá poukazováním a potíráním zlořádů ve světě odívání. Ne, opravdu nejsem v tomto oboru nijak vzdělaný ani zkušený. Neoblékám se nijak zvlášť stylově a často to řeším stejně jako majorita společnosti, tj. modré džíny a košile/tričko, to ale neznamená, že se rád nepodívám na přešlapy ostatních pro samotnou radost z katarze. Jsou tam k vidění opravdu pekelné modely, dost věcí mě však nechává naprosto klidným, v tomto ohledu jsem vcelku tolerantní člověk.

Módní peklo mě inspirovalo k sepsání tohoto kontroverzního a vysoce nekorektního textu. Budu v něm hejtovat styl oblékání latinsko-amerických tanečníků, tedy zejména pánů. 90 % z mých netanečních známých totiž tvrdí, že latina je super, ale... wait for it... "Kluci tam chodí oblíkaní jak dementi." A abych na to plivání jedovatých slin nebyl sám, přizvu si k psaní svého nejlepšího kamaráda, T.R. Máte se na co těšit, jeho averze vůči latinsko-americkým tanečním kostýmům je veliká.

středa 16. října 2013

Taneční kurzy pro dospělé v Dřevohosticích

Podobně jako v Chropyni pořádám i v Dřevohosticích ve spolupráci s Úřadem městyse a místním Sokolem taneční kurzy pro dospělé. Akce se bude konat ve zdejší sokolovně pravidelně každou sobotu od 19:00 do 21:00, počínaje začátkem listopadu. Cena kurzu je 1200,- Kč/osobu a je v ní zahrnuto deset dvouhodinových lekcí.

sobota 12. října 2013

Sigur Rós: Hoppípolla

Nejsem hipster. Nesnažím se lidem okolo sebe dávat najevo, jak neskutečný mám přehled v současné kultuře, protože ho nemám. Tím spíš v tzv. alternativní kultuře, kterou mám upřímně v pr*eli. Dělám jen to, že čtu/poslouchám/sleduji, co mě baví a nějakým způsobem se mi líbí. Proto se mi dost často stává, že mě něco mine. Něco, co by se mi v kterémkoli věku zcela určitě líbilo, ale co neposlouchám, protože nevím, že to existuje.

středa 9. října 2013

Jak jsme pařili na Didaktiku

K sepsání tohoto článku mě svými občasnými články o osmibitových počítačích a starých hrách inspiroval Martin Malý. Vždy, když jsem si nějaký takový kousek přečetl, s nostalgií jsem zavzpomínal na časy, kdy jsem ještě jako malý Jiříček seděl u našeho počítače značky Didaktik Skalica (po prozkoumání wikipedie si myslím, že to byl tento model), čuměl do televize Tesla Merkur a pařil tehdejší hry. Tento počítač nám koupil otec někdy v roce 1993 z druhé ruky a přestože už v té době nebyl zdaleka nejmodernější, proseděl jsem u něho dlouhé chvíle. Abych to uvedl na pravou míru. Dokázal jsem u toho sedět hodiny a hodiny, leč odborník na výpočetní techniku se ze mě nestal. V roce 1993 mi bylo celých pět let, sotva jsem se naučil číst a moje ambice začínaly a končily u schopnosti spustit oblíbenou hru. Počítač se pak někam strčil, možná jsme ho s bratrem rozbili, a teď už vůbec nevím, kde je mu konec. Vzpomínky na pěkné období života však zůstávají.

neděle 6. října 2013

Prestižní, výběrový slučák

Tak jsme tu naši prestižní, výběrovou gymnazijní grupu dali po 5 letech zase dohromady. Po mém heroickém pořadatelském výkonu se včera v pivnici U Labutě v Přerově sešlo 19 skvělých a úžasných lidí. Sice jsem tam neviděl pár osob, které jsem doufal, že uvidím, ale zase přišli někteří jiní, které jsem ani nedoufal, že uvidím. Takže podtrženo, sečteno 19 lidí plus paní profesorka Š., vybranou společnost ještě umocňující. Všechny, jednoho vedle druhého, jsem strašně rád viděl. Jsou totiž nerozlučně spjati s jedním z nejlepších období v mém životě.

pátek 4. října 2013

Taneční kurzy pro dospělé v Chropyni

Tancechtivá veřejnost z Chropyně a okolí má nyní jedinečnou příležitost k prohloubení svých tanečních schopností. Od listopadu pořádám v Chropyni ve spolupráci se Správou majetku města Chropyně taneční kurz pro dospělé. Kurz bude zahájen mimořádně v úterý, 5. 11. 2013, v 19:00 v MKS Chropyně. Další lekce však budou probíhat pravidelně každý čtvrtek na stejném místě a ve stejném čase. Náplní kurzu budou základy běžných i méně běžných společenských tanců. Věnovat se budeme tancům jako waltz, valčík, polka, foxtrot, tango, blues, cha-cha, rumba, jive atd. Cena kurzu je 2400,- Kč za taneční pár a je v ní zahrnuto 10 dvouhodinových lekcí.

čtvrtek 3. října 2013

Ať nám tvrdnou!

Před několika lety jsem jako mladý student s romantickou duší chtěl udělat přítelkyni radost nějakým ručně zhotoveným dárkem. Přemýšlel jsem tehdy, jaký materiál zvolit, co by tak nejlépe odpovídalo mojí osobnosti. Pletení a vyšívání jsem zavrhl ihned. Ne, že bych to neuměl, něco vyšít nebo uštrikovat bych jistě zvládl, ale zas tak drbat se mi s tím nechtělo. Na keramiku mi chyběla jedna docela zásadní věc, pec, a vyřezávat ze dřeva jsem se trošku bál, že si ublížím. Zvolil jsem tedy beton. Byla to cesta nejmenšího odporu a docela to ke mně sedělo, tehdy jsem se ještě cementem zabýval v rámci svých studií.