neděle 29. září 2013

"Nezdržujte mě, vytvářím hodnoty!"

Pamatuji si to doteď. Bylo mi tak 8 let a v České republice panovala éra divokého, polistopadového kapitalismu. Skoro mám chuť říct tzv. divokého, polistopadového kapitalismu. Specifičnost této doby totiž dělá z tohoto slovního spojení terminus technicus. Čekali jsme tehdy s otcem ve frontě na vlakovou jízdenku a jeden mladý, dynamický „kapitalista“ nás suverénně předběhl a s arogancí sobě vlastní nám po našich oprávněných výhradách sdělil: „Nezdržujte mě, vytvářím hodnoty!“ Otec na něho tenkrát cosi zařval. Nevím co, stejně by se to však nedalo publikovat a není to ani podstatné.

středa 25. září 2013

Poučení z krizového vývoje na soutěži v Otrokovicích

V sobotu 21. 9. 2013 jsme se v Otrokovicích zúčastnili Tanečního festivalu TK Gradace Kroměříž, první soutěže v mé novodobé taneční kariéře. Ať už se na výsledek 15/16 v kategorii A-STT dívám z jakéhokoli úhlu, nemohu ho interpretovat jinak než jako jednoznačný neúspěch. Samozřejmě bych se mohl utěšovat myšlenkou, že to opravdu byla první soutěž po roce taneční prokrastinace, ale to mi tak nějak není vlastní. Jestliže byl tedy vývoj soutěže v Otrokovicích krizový, měl bych si z něho vzít nějaké ponaučení. Co bylo špatně?

neděle 22. září 2013

Základy diferenciálního počtu pro matematické BFU (1. část)

Už nějakou dobu si hraju s myšlenkou napsat článek o tomto ožehavém tématu. Přiznejme si fakt, že ačkoli jsou články týkající se diferenciálního počtu na wikipedii poměrně milosrdné, průměrný středoškolák, který se s derivacemi, integrály a podobnými svinstvy nikdy nesetkal, bude mít s jejich pochopením pravděpodobně problém. Ale právě vniknutí do základů diferenciálního počtu může např. studium fyziky změnit ze šprtání se vztahů nazpaměť směrem k hlubšímu pochopení souvislostí a „profesionálnímu“ nadhledu.

čtvrtek 19. září 2013

Síla motivace

Přerov, restaurace Pivovar, konec srpna 2013, poklidný sobotní večer. Sedím tu se známými z dětství a popíjím pivko, v očích mě trochu štípe kouř. Máme slučák základní školy a dorazilo nás jenom šest včetně mě. Nevadí mi to, protože dva z těch pěti zbývajících jsou mými nejlepšími kamarády. T.R. znám od třetí třídy a J.K. dokonce od první třídy, hned první den naší povinné školní docházky nás učitelka posadila k sobě. V podstatě by stačili oni a byl bych příjemně naladěn, ale i ostatní rád vidím, většinou po delší době. Kecáme a nic se neděje, scéna příliš obyčejná.